Drtivá většina webových stránek na internetu je umístěna na sdíleném webhostingu jedné z mnoha webhostingových firem, které takovou službu nabízejí. Je to rychlý a levný způsob, jak svou webovou prezentaci dostat „mezi lidi“, aniž by člověk musel být technickým guru. Jednoduchost však s sebou přináší některá omezení. Tato omezení nevadí, pokud si přejete mít průměrný web s průměrnými pozicemi ve vyhledávačích. Co když však do tvorby webové aplikace investujete nemalé prostředky tak, aby aplikace vynikla mezi ostatními, průměrnými? Stačí i v takovém případě stránku jednoduše nahrát na sdílený webhosting a nechat ji „plavat“ vlnami internetu? Odpověď je jednoduchá a složitá zároveň - záleží na vašich marketingových cílech a ochotě investovat do pohodlí uživatelů vaší webové aplikace.
 

Jak to celé vlastně funguje?

Mnozí běžní uživatelé si pod webovou stránkou představí něco jako www.stranka.cz, to však není úplně přesné. To, co vkládáte do svého vyhledávače, není webová stránka, ale doménové jméno, zkráceně doména. Je to něco jako tabulka na rozcestníku, která vašemu prohlížeči ukáže, kde se ve skutečnosti vaše webová aplikace nachází. Prohlížeč se zjednodušeně zeptá, kde se obsah stránky nachází a rozcestník (Doménový jmenný server - DNS) prohlížeči ukáže na server, kde aplikace běží (ukázání má dost zvláštní tvar, např. 2a01:390:1:2:e1b1:2:0:D46 , ale prohlížeč všemu naštěstí porozumí). Jako majitel takové domény můžete tomuto DNS serveru vždy poručit, kam má ukazovat - to je moc praktické v případě, že připravujete novou verzi webu, nebo přesouváte web k novému správci. Jednoduše máte na dvou různých serverech dvě různé verze vaší aplikace a ze dne na den přehodíte výhybku. Návštěvníkovi se na druhý den ukáže vaše novější verze.

Tento DNS rozcestník je vlastně samostatná aplikace, která běží na svém vlastním serveru. O ten server se musí někdo starat, opravovat ho, zajistit jeho připojení do sítě. Tato služba se jmenuje Doménový hosting, málokdy však na ni narazíte, protože téměř všichni poskytovatelé ji poskytují v rámci služby webového hostingu.
 

Co je to vlastně ten server?

Server je počítač. Úplně stejný, jako váš laptop, tablet, telefon nebo PC pod stolem. V principu. Vypadá jinak, něco jako zásuvka ve skříni bez monitoru s nějakými kontrolkami a trčí z ní kabely. Ale uvnitř to dělá úplně přesně to samé, jako kterýkoliv jiný PC, jenom to je daleko dražší, spolehlivější, výkonnější, je to umístěno v chráněném prostoru a zapojené na velmi rychlý internet. Alespoň takto se na to dá podívat z vnějšího pohledu.

Ve skutečnosti je však server něco jako soubor různých programů a aplikací, které zajišťují běh vaší webové aplikace (dokonce ty programy mohou běžet i na více počítačích, jen to z vnějšku nejde vidět). Tyto programy zajišťují různé dílčí úkoly, například „zobrazení“ vaší webové aplikace, uskladnění množství potřebných dat (databáze), zálohování důležitých dat, úpravu obrázků a podobně.

Tak jaký je vlastně tedy ten rozdíl?

Zatím vše, co bylo řečeno, platilo stejnou mírou pro vlastní server i pro sdílený webhosting. Proč je potom vlastní server důležitý, pokud i sdílený hosting je vlastně server? Odpovědět se dá jedním slovem – možnost škálování.

Nastavení jednotlivých serverů je absolutně přizpůsobené jejich účelu. V případě sdíleného webhostingu je tímto účelem umožnit co největšímu počtu různých zákazníků umístit web na serveru a přitom pro ně vytvořit uniformní prostředí s omezeným počtem standardních nastavení. Právě tato jednotnost vytváří největší omezení. Jelikož každá porucha má dosah na obrovské množství uživatelů, je logicky cílem webhostingů používat co možná nejvíce standardizované nastavení tak, aby nečekaným poruchám předcházely. V takovém případě získá jejich zákazník stabilní prostředí s omezeními ve výkonu, softwarové výbavě a ve většině případů bez možnosti zásadních individuálních nastavení. Tři příklady za všechny:
 

1. Zákazníkovy stránky navštěvuje v předvánočním období zvýšený počet uživatelů, procesorový čas a paměť je však pro jeho stránku omezená, proto se stránka zpomaluje (pokud počet uživatelů překročí limit, noví čekají na ukončení procesů a server je „nepustí“, dokud některý starší neskončí). Ve světě lidí to možná není až tak podstatné, jedná se o malé nepohodlí, avšak pokud právě v té době stránku prochází i Google robot, stránka ztrácí „kredit“, a to se projeví v horších pozicích ve vyhledávači.
    
2. Nasazení nestandardních doplňků ke hlavním serverovým aplikacím. Při sdíleném hostingu je téměř nemožné dosáhnout nasazení některých modulů, které by v důsledku byly pro programátora a web nesmírně užitečné, protože buď příliš zvyšují riziko chyby, nebo by je pro takové množství uživatelů server nezvládal. Případně nastavení pro takové moduly nelze uskutečnit univerzálně.
    
3. Využívání nejnovějších verzí serverového softwaru. Adaptace novějších verzí pro takové široké publikum a jejich testování si prostě vyžaduje více času, proto to logicky trvá déle.

V případě vlastního serveru, kde běží jednotky nebo maximálně desítky zákaznických webů, často postavené na velmi podobných základech a spravovaných stejnou skupinou programátorů, tyto problémy odpadají. Testování změn systému je rychlejší a případná chyba bývá rychle odstraněna.
 

Co mi dá hostování webu na serveru DevelArt navíc?

 

•  Vlastní server, určený pouze pro naše klienty. Zatímco na sdílených komerčních freehostinzích se o takový „stroj“ dělí stovky různých zákazníků a IT prostředky jsou pro každého striktně omezené, u nás má každý zákazník komfort daleko vyšších dostupných prostředků a kapacity. Projevuje se to hlavně rychlejším během stránek, což ocení jak vaši zákazníci, tak i Google při známkování vašich webů.
   
• Netypické rozšíření webového serveru. Plná kontrola nad vlastním serverem nám umožňuje nasadit nejmodernější softwarové technologie, které na komerčních sdílených freehostinzích rozhodně nejsou běžné (například mod_pagespeed, protokol HTTP 2.0, ale i komplexnější vyhledávací systém ve Wiki stránkách). Zároveň nám umožňuje přizpůsobovat softwarové nastavení aktuálním požadavkům klientů. Bonus je stejný, jako výše: rychlejší webové stránky a zlepšení Google pozic takříkajíc „zdarma“. Navíc část práce programátorů lze těmito doplňky automatizovat, proto platíte méně za vývoj a údržbu webu.
   
• Systém správy verzí. Zatímco velká většina vývojářů dělá buďto úpravy přímo na produkčním webu (během toho je často nefunkční), nebo je hromadně nahrává – což představuje podobný problém, u nás můžeme dát zákazníkovi web zkontrolovat ještě předtím, než ho zveřejníme. A následně ho můžeme jedním příkazem zveřejnit. Kromě profesionálnějšího pocitu návštěvníků webu to výrazně šetří vaše peníze za programování - je to daleko rychlejší.
   
• Podpora serveru jde do hloubky, protože máme přístup k záznamům a informacím, ke kterým se programátor na sdíleném hostingu většinou z bezpečnostních (nebo kapacitních) důvodů nedostane. Na základě toho můžeme problémy odstranit často rychleji a natrvalo.
   
• Možnost využívat experimentálnější softwarová řešení, umožňující zákazníkovi splnit i méně typické požadavky propojení webu na jiné systémy v jeho firmě. V podstatě vše, co neohrozí bezpečnost a běh serveru, je povoleno.

Na závěr

Tímto blogem jsme určitě neplánovali jakýmkoliv způsobem dehonestovat masové sdílené hostingy. Lidé v jejich týmech často odvádějí profesionální a obdivuhodnou práci a drtivé většině jejich zákazníků to vyhovuje tak, jak to je. Chtěli jsme pouze naznačit, že někdy se nevyplatí investovat do Bentley a poté s ním jezdit na základních pneumatikách po cestách s omezenou rychlostí.